Začátky osady Merida (článek )
ZAČÁTKY OSADY MERIDA V ÚDOLÍ CHROUSTŮ
Sepsáno podle dostupných záznamů a pamětí.
Toulat se přírodou, usednout na chvíli v lese, do trávy na louce, ponořit se do chladivých vln řeky někde na jezu, zazpívat si s kamarády u táboráku, pobavit se ve vesnické hospodě
a vyspat se pod širákem či pod stanem nebo jen v malé chatě společně postavené někde v zapadlém koutě přírody to byla touha a stále je jako život sám.
V Čechách se začal tento způsob toulek přírodou již v roce 1912 (začátky trampingu na řece Sázavě a v okolí Hvězdnic sahají do roku 1918), což dokazují zápisky v knížce Historie trampingu, napsané Bobem Hurikánem, mimo jiné uvádí o osidlování zdejšího údolí a naší osadě:
Přímo proti baru tety Řezbové, u hvězdonického jezu, ústí Údolí chroustů. Údolí má starou tradici. Vytvořila ji tlupa divokých cowboyů z Aljašky, od které také pochází název tohoto údolí.
Prvními osadníky v Údolí chroustů byli chlapci z Aljašky. Přitáhli na podzim roku 1923 z libčického údolí. Po dlouhém táboření u jezu přikročili roku 1926 k postavení chaty. Chata
se během let stala slavnou. Partu vedl šerif Venca Bok, následován Planchetem, Sázavským, Boganem Šulcem, Černým a pozdější paní – Haničkou a Horákem.
V roce 1928 byla založena osada Uracon a o rok později osada Idaho.
Následovala Osada Far-west - Jablíčko
Áda Rosol a Jirka Runtsch postavili tuto chatu v místech, kde domorodci říkají v „Loučce“, a to roku 1930. Chatě dali sice anglický název, ale nakonec dostali přezdívku docela českou a přiléhající. Jejich vlajka měla nést ve svém znaku žluté srdce, ale nějakou náhodou k srdci přidělali stopku (patrně malý paprsek), a neštěstí bylo hotovo. Okolí jim jinak neřeklo než Ovocnáři nebo osada Jablíčko.
Roku 1932 k nim dorazili osadníci ze slavné Meridy na Hadí řece. Místo se jim zalíbilo tak, že se rozhodli k přemístění své osady na Zlatou řeku.
Po dohodě s Far-westem Merida přesídlila. Roku 1936 Áda s Jirkou Jablíčko prodali a postavili na pokraji louky útulný sroubek, jež zářil čistotou. Stali se členy slavné Meridy.
Srub Miloše Tento sroubek stojí za zmínku, protože v něm přebýval Miloš Tůma, první tramp, který si sám dělal kytary. Byly to bedny, ale jen když to hrálo. Miloš hraje na havajskou kytaru a svého času měl své trio. Jezdí se svým starším bratrem a Vojtěchovským. Chatu postavil roku 1930, ale již daleko dříve jezdil pod stan k hvězdonickému jezu. Tolik z knížky Historie trampingu, vydané 1940.
♫
Se začátky trampingu a osady Merida se blíže seznámíme dále ze vzpomínek Oldřicha Řezby.
Do přírody a na osady se jezdilo v přeplněných vlacích s ranci na zádech a nerozlučnou kytarou přes rameno a několika korunami v kapse. Chodilo se i pěšky po i proti proudu řek. Svým řekám dávali trampové romantická jména: Velká řeka, Zlatá řeka, Hadí řeka, Stará řeka a další.
Rovněž údolí dostávala svá jména. Třeba na Sázavě: Údolí obrů, Údolí jedné noci nebo Cikánská rokle, Údolí chroustů, Měsíční údolí. Na Vltavě: Údolí děsu, Údolí oddechu, Ztracenka, Bílé skály, Askalona atd a atd.
Svá tábořiště, to je místo kde tábořily na svých toulkách, pojmenovávali nejrůznějšími jmény (Tábořiště Pinků, Hurikán, Aljaška, Lišáci, Hucon, Toronto, Tornádo, Zapárna, Orion, Rýžoviště, Merida atd atd.) která čerpali z četby o divokém západě. Dobrodružná četba té doby měla vliv na mladé, kteří chtěli prožívat podobné dobrodružství v podmínkách tehdy ještě panenské přírody, kterou ovšem při svých romantických toulkách nejen milovali ale též šetřili. Dovedli však i hýřit dobrou náladou ve svých barech.
Sami si také dávali různá jména, přezdívky, aby lépe zapadli do přírody a její romantiky. Bil, , Jukon, Marion. Třeba tramp z našeho Posázaví Pedro Grizly – Bohumil Peterka a též spisovatel rodokapsů i Dějin trampingu později přijal přezdívku Bob Hurikán.
V okolí Hvězdnic vzniká tábořiště Inků, které založil v roce 1919 tramp Benda s Frantou Hanušem zvaným Grizly v Údolí obrů, dříve Tábořiště jedné noci, poté Bobem Hurikánem přejmenováno na Tábořiště u zakopaného psa, bylo proti podubskému jezu na potoce k osadě Doubravice. Později si nalezli místo na vrchu nad Údolím obrů, kde v roce 1920 se staví prvá chata osady Hurikán. Staví Franta Hanuš zvaný Grizly se svými kamarády. O něco později se staví další chatičky osady Hurikán.
Na druhém břehu řeky Sázavy zvané Zlatá řeka vzniká osada Zapárna, zakladateli jsou bratři Zapové a Robert Mágr. U osady Lensedle vzniká osada Orion a Soumrak. Proti proudu Zlaté řeky u hvězdonického jezu vznikají další osady a chatičky v roce 1922 až 1934 na potoce Vejborka. Toto údolí táhnoucí se k Ondřejovu dostává název Údolí chroustů.
Toto údolí bylo nejdříve osídlováno trampy se stany. Své chatičky si později stavělo vždy několik kamarádů společně a sem také společně jezdily. Chaty, převážně sruby, byly stavěny na pozemku který si pronajímali a později kupovali od majitelů z Kališť, kterým les nebo pozemky patřily. Tyto chaty byly postupem času přeplněny a to tím, že si některý z kamarádů přivedl svou vyvolenou. Kamarádi bez váhání pomohli a stavěla se chatička další. Dole na potoce se staví chata Aljaška, Lišáci a další. Staví si tu jedny z prvních chaty Jirka Runtsch, Áda Rosol, Standa Brabec, Jarda Havrda, Rudla Šťastný, manželé Vaňkovi, bratři Tůmové a Pepík Bartoš.
Příchodem zakladatelů slavné osady Merida, která původně měla klajm svůj na Kocábě
u Štěchovic, kde se v té době se začalo stavět mnoho chat a tak se jim na Kocábě přestalo líbit. Rozhodli se hledat nový klajm. Jednou byli kamarádi z Meridy na návštěvě u Boba Hurikána. Bylo to v roce 1932. Zalíbilo se jim tehdá údolí naproti hvězdonicům, kterým protéká potok Vejborka – Údolí chroustů. Na podzim téhož roku zde staví svou prvou chatu na pozemku pana Tlamichy z Kališť. Tento srub stavěl Brauner, Brada, Frank, Zmařil, Gaučo a Nohejl a hned vedle si postavil srub Karel Frič. Na obou chatách vydatně pomáhali při stavbě Jirka Runtsch a Áda Rosol, kteří zde svůj srub již měli. Také tu měli chatu Pepik Bartoš a Tůma. Protože noví osadníci byli dobří kamarádi, všichni uzavřeli přátelství a k Meridě se připojili. V krátké době přijala jméno Merida velká část údolí. Jako další staví svůj srub Vašek Jirsa a Rudla Němec.Tak vznikla v údolí chroustů slavná osada Merida.
Název navrhl Jarda Novotný dle města v Mexiku na poloostrově Jukatan.
Přivezli sebou i svou vlajku, blankytně modrou s bílým nápisem Merida, která vlaje až doposud do dnešních dnů nad osadou. Ve všech trampských osadách , ale i na Meridě bývalo veselo. Vládl kamarádský duch nad kterým bděl vždy uznávaný šerif Tonda Blažek zvaný Brauner. Při táborových ohních zněly překrásné trampské písně.
Trampské party se scházeli ke společným potlachům kterým předcházelo sportovní klání ve volejbalu, nohejbalu, fotbalu. Lukostřelba ale i lehká atletika měli na některých osadách silné zázemí. Též vodácký sport měl mnoho příznivců. Ale měli také své oblíbené venkovské hospůdky, tzv. bary, kde se o sobotách večer scházeli aby při kytarách a zpěvu propíjeli svůj zlatý prach aby ochladili svá rozpálená hrdla pivním mokem a ohnivou vodou.
Vzpomeňme některé trampské hospody: U námořníka, U žraloka. Tyto dvě hospody navštěvovali vodáci, kteří milovali Zlatou řeku.
Podubí – hospoda nebo bar U Tradiáše, to bylo u Tlamichů, hospoda U Buňase - U Buňků.
Ve Hvězdnicích byl bar u tety Řezbové, kde každý tramp i pocestný našel přívětivé přivítání
a pohoštění. Tato hospoda sloužila také vorařům, kteří se plavili po řece do Prahy z posázavských lesů. I trampové přicházeli do svého baru u tety Řezbové každou sobotu, ne vždy s kapsou ve které cinkal zlatý prach. Pomohli na louce obrátit seno, naštípali dřevo a nanosili uhlí. Nikdy se nestalo aby některý odcházel bez uspokojení svého žaludku. Večery v hospodě byly veselé a rušné. Sešlo se vždy několik part s kytarami a pak trampská písnička zněla dlouho do noci. Známí byli zpěváci Bob Hurikán a jeho žena Bo, zpěváci a kytaristi z Aljašky a Lišáci. S nikým si nezadali zpěváci Ludva Pleštil s ženou a bratrem, krásně zněly jejich havajské kytary. Ale kytary chlapců z Meridy Tondy Černého, Tondy a Miloše Tůmových dovedli vždy vylákat kamarády ke zpěvu nezapomenutelných trampských písní.
Trampské písničky lákaly k posezení a dobrá parta dávala záruku i dobré náladě. Při jejich kanadských žertících, které byly někdy dost drsné se otřásla hospoda smíchem a veselím. Do svých chatiček, stanů, nebo i na půdu do sena u tety Řezbové se rozcházeli vždy po půlnoci. Nebylo v té době mezi trampy výtržníků. Všichni měli jedno společné. Touhu po přírodě, dobrém kamarádství a proto si obojího dovedli vážit. S přibývajícími roky se osady rozrůstali tak bylo i v osadě Merida. Do osady přicházeli noví osadníci, noví kamarádi. Stavěli se nové chatičky ale i chaty. Ti první osadníci pomalu stárli. Už dávno byla pryč doba kovbojská, ale kamarádství a dobrá nálada u táboráku nebo v hospodě u Řezbů stále při kytaře zněla.
Tak bylo až do roku 1939, kdy naši vlast pohltil německý nacismus. Hospoda znovu ožívá po roce 1945. Veselí znovu usedá za staré stoly. Začal nový život na osadách ale pomalu se i mění způsob celého dění. Postupně ustupovaly každotýdenní potlachy. Jednou až dvakrát do roka se sjížděli kamarádi z okolních osad ke sportovnímu klání. I stará trampská písnička při tom srazu našla své místo. Tak se udržovala dobrá přátelství kamarádů zacházející trampské slávy.
Staří osadníci se snažili zachovat dobré jméno své osady Merida na břehu Zlaté řeky v údolí Chroustů u hvězdonického jezu.
Osadníci z Meridy si vybudovali svou klubovnu se dvěma hřišti u hvězdonického jezu, kde
se do dnešní doby scházejí k přátelskému posezení s kamarády.
♫
Chtěl bych vzpomenout těch, kteří v letech trampování žily v Údolí chroustů ve svých dřevných srubech. Po vzniku osady Merida v roce 1932 se stali jejími členy a společně šířily slávu a dobré jméno osady až do současné doby.
Kamarádi naši. Vzpomínáme na Vás, na léta Vašeho bouřlivého mládí i přibývajících šedin na Vašich skráních. Vy, kteří jste již odešli do věčných lovišť nebudete zapomenuti. Stále jste, v mysli naší žijete, v trampské písni Váš stín proskakuje mezi plameny táboráků. Nezapomeneme na Vás, zakladatele osady, kteří jste ji dali jméno Merida: Jarda Novotný Brada, Pepík Frank a Pepík Maroušek, Tonda Blažek Bruner, Venca Ebr Zmařil, Jarda Štěpánek Gaučo, Pepík Šibrava Nohejl, Venca Jirza a Karel Frič.
Zapsáni zůstanou navždy do vzpomínek osadníků v Údolí chroustů:
Standa Brabec Bandaska, Jarda Šavrda. Oba hrávali fotbal za Viktorku Žižkov, v létě za AFK Hvězdnice a to pak býval zápas předem vyhraný. Jirka Runtsch a Áda Rosol, Rudla Vaněk, Rudla Šťastný, Bratři Tůmové, Josef Bartoš, Rudla Němec, Tonda Černý, Standa Poutecký, Kopáček, Trmal, Mirek Mráz Mulina, bratři a sestra Pleštilovi, Venca Sládek, Tonda Horáček, Venca Bob, Šulc, Průcha, Venca Vojáček, Sázavský, Vašek Maršálek, Pepík Čadek, Ota Pavlišta, Saša Dondik, Zeněk Konvalinka, Jarda Chrastil, Tonda a Láďa Zámorský, Urbanec, Horák, Vašek Douša, Honza Macek, Jarda Hofman – původní majitel dnešní klubovny Merida, ale také Pepík Pitelka – převozník u jezu na Zlaté řece zůstane zapsán jako přítel trampů.
Nezapomeneme ani na jejich životní družky, jejich obětavé manželky, které s nimi sdílely osudy trampa, sedávali po jejich boku u táborového ohně na osadě Merida, ale i v baru u tety Řezbové. Ať trampská píseň stále zní u táborových ohňů na počest dobrého přátelství a lásky k přírodě u hvězdonického jezu v trampské osadě Merida, pod její modrou vlajkou v Údolí chroustů na řece Sázavě - Zlaté řece.
